Dopis pro sanghu od Její Eminence u příležitosti Losaru.
Tento dopis byl rozeslán všem Samten Tse a Mindrolling sanghám po celém světě.
Milá Sangho,
jménem Mindrollingu vám přejeme velmi šťastný Nový rok.
Kéž je tento rok zemního buvola naplněn obnovenou inspirací k praxi Dharmy a nechá dozrát tuto drahocennou lidskou existenci ku prospěchu všech cítících bytostí.
Od odchodu do parinirvány našeho drahocenného Guru Kyabje Mindrollinga Tričhena uplynul již téměř rok. S požehnáním Kyabje Rinpočhe a díky jeho všeprostupující přítomnosti jsme strávili tento rok snahou následovat jeho vizi a přikázání nejlépe, jak jsme uměli. Jak mnoho z vás ví, od parinirvány velkého mistra, Vládce Dharmy Čhögyala Terdaga Lingpy, Mindrolling vždy zdůrazňoval, aby jeho praktikující věnovali více úsilí praxi a různým druhům dharmických aktivit po odchodu učitele do parinirvány.
Celá Sangha Mindrollingu následuje tento příklad našich guru a chce udržet tuto tradici. Máme za sebou rok nesmírně bohatý na různé praxe, drubčheny a drubčhö, ústraní, poutě, oběti, tšhe-thar praxe (obětování života), stavbu a obnovy různých svatých stúp, chrámů a svatých objektů a udílení mnoha abišhék a přenosů.
Zatímco vám píši tento dopis, v Minrollingu stále pokračují abišhéky Rinčen Terdzöd. Jsou to již skoro čtyři měsíce deště přenosů a téměř čtyři tisíce praktikujících zde zakouší pobyt v buddhovské zemi obdařené pěti dokonalostmi.
Věříme, že požehnání těchto dharmických aktivit přinese tomuto světu mír a harmonii především v dnešních časech zkoušek. Výzvy v duchovním světě, slábnoucí lidská tolerance a laskavost, násilí, přírodní katastrofy, pokračující ničení prostředí a globální ekonomika jsou jen několika překážkami, kterým dnes čelíme. Při vstupu do tohoto Nového roku se modlíme, aby byl následující rok bez těchto těžkostí. A to nejdůležitější, doufám, že my, jakožto praktikující se z těchto situací více poučíme a jasně uvidíme vzácnost této příležitosti, kterou všichni máme v možnosti praktikovat Dharmu a nechat dozrát tento vzácný a drahocenný život.
Všechny vás naléhavě žádám, abyste pracovali na posílení oddanosti Třem klenotům a Třem kořenům. Doufám, že si ve svém intelektuálním hladu všichni uvědomujete, že častokrát se nesmírně snadno naše intelektuální propojení s Dharmou může stát jen další formou výmluvy, abychom se vyhnuli skutečným změnám uvnitř nás samých, bez kterých je nemožné se osvobodit od samsáry a zřeknout se jejího semene, našich zvykových tendencí.
Vzbudit v sobě oddanost je pro každého žáka na cestě Vadžrajány to nejdůležitější. Oddanost je tím nejúčinnějším obratným prostředkem, který nám pomůže vzdát se uchopování a lpění na našem já a ostatních jevech. Přináší jistotu, že se v určité chvíli dostaneme do bodu, kdy dojde k vyčerpání našeho ega, všech pochyb, váhání a intelektualizování, které do své praxe vnášíme.
Někdy se o oddanosti bojíme mluvit, neboť se domníváme, že je jaksi “staromódní” a že je to cosi jako “vymýváním mozku.” V dnešní době se považuje za chytřejší pokládat otázky a vyjadřovat pochyby. Neříkám, že klást otázky není důležité, vždyť samotný buddhismus vznikl díky pátrání jednoho člověka po pravdě a jeho hledáním cesty z utrpení. Buddha vždy otázky a analýzu podněcoval. Také vztah učitel-žák je spojen s otázkami žáka, na které učitel odpovídá. Učitel rovněž rozptyluje pochybnosti a nejasnosti žáka prostřednictvím úvahy a analýzy. Ale všechny otázky a pochybnosti musí směřovat k cíli tohoto cvičení, a tím je osvobození se od lpění. K tomu může dojít jen když se zbavíme všech pochyb, váhání, strachu, otázek, úvah, (toho) správného a (toho) špatného.Myslím, že často začneme se správným postojem, avšak někde cestou se začneme schovávat za své úvahy a řečňování a použijeme těchto dovedností k tomu, abychom zabránili skutečné změně sebe sama. Praxe se stane bezduchou, mechanickou záležitostí, při které se někdy cítíme dobře, ale většinou se snažíme vzpomenout si na to, jak jsme věci cítili, když jsme začali dharmu praktikovat – jak bylo vše čerstvé, jak nás vše inspirovalo, naplňovalo nás radostí a úžasem.
Namísto toho jsme se nechali pohltit zvykovými tendencemi a dharmu jsme použili pouze pro naši vnější proměnu – nosíme sebou všude mály a texty praxí, naše řeč se hemží buddhisickými termíny a slovy, klaníme se a spínáme ruce v modlitbě v tu správnou chvíli.
Ale vnitřní proměna je čím dál těžší. Jsme stále vznětliví a nesnášenliví a navíc vyzbrojení těmi "správnými" buddhistickými citáty a duchaplnými průpovídkami. Stále více viníme ostatní za to, že jsme ještě nedosáhli osvícení a myslíme si, že kdybychom jen dostali tu správnou praxi a kdyby se ti správní lidé kolem nás chovali tak, jak mají, a tím se vytvořily dokonalé podmínky, dlouho očekávané osvícení by se dostavilo hned.
Ale to je samsára a První ušlechtilá/vznešená pravda je nezvratná, jak napovídá sám její název. Podstatou samsáry je utrpení a dokonalost leží v ní samé a nikde jinde.
A tak lékem na to vše je právě oddanost. Oddanost učiteli a Dharmě nám umožní s vyzbrojí pokorou si uvědomit, že musíme skutečně tvrdě pracovat na své vnitřní proměně. Toto vědomí je však zbaveno sebelítosti a pochybností o sobě samém. Oddanost neznamená, že si myslíme “Ó, jak dokonalý je můj učitel a jak špatný jsem já!” Ani to není velebení vlastního učitele nebo linie. Naopak, oddanost je pevným základem, na kterém budujeme svou praxi. Oddanost vnáší radost do praxe a podněcuje úsilí. Díky oddanosti pochopíme, že svět se netočí kolem nás, a že my nejsme středem všeho, jak se o to často snažíme.
Mluvím o této oddanosti na základě osobní zkušenosti, neboť jsem velmi přemýšlela o tom, co pro mě skutečně znamenala oddanost, když odešel Kjabje Rinpočhe.
Najednou jsem si uvědomila, že téměř vše, co se snažíme činit tak důležitým, ve skutečnosti nemá žádnou váhu. Že guru, učitel, je ode mne neoddělitelný nejen proto, že jeho soucit je nezměrný, nevýslovný a bez omezení času a prostoru, ale také proto, že Guru není nic jiného, než moje vlastní čistá přirozenost dharmakáji.
Toto pochopení není namyšlená doměnka, že “Ó, guru a já jsme stejní.” Spíše je to nahlédnutí toho, jaký/á bych mohl/a být, kdybych byl/a velmi, velmi, velmi,velmi dobrý/á. Je to ozvěna toho, co již vnitřně vím, ale nějak jsem to zapomněl/a, protože jsem vše ostatní učinil/a důležitějším než to, co je skutečně podstatné a nezbytné.
Oddanost je zbraní, která nás ochraňuje od všech překážek a potíží, s nimiž se na cestě setkáváme. Dává nám pevný základ a tak jako stromu se silnými kořeny neublíží vichřice, je člověk s pevnou oddaností chráněn před ohrožením na své cestě k osvobození.
Jak řekl Patrul Rinpočhe, "Rozdíl mezi dobrým a špatným praktikujícím vyplývá z jeho oddanosti. I když je někdo velmi znalý nauk, avšak postrádá víru, bude z něj pouze slabý praktikující, neboť k čemu je nám znát mnoho bez znalosti toho podstatného? Je-li však někdo skutečně oddaný, zajisté dosáhne stavu zbaveného utrpení."
Pokud stále hledáte učitele, kterému byste mohli věnovat nezvratnou oddanost, pak ji věnujte Třem klenotům. Nespěchejte tolik s nalezením učitele a spíše experimentujte s oddaností a zjistěte, jak se pro vás věci mají. Postupujte pomalu, ale budujte oddanost stále silněji, až přijde chvíle, kdy pouhé pomyšlení na učitele dokáže odstranit jakékoliv kléši a vy tak budete moci spočinout v pravé vyrovnanosti.
Přivolejme tedy nyní do své mysli drahocenného učitele, zdroj veškerého útočiště a podstatu Tří kořenů - Kjabje Mindrolling Tričhena. Dejme si předsevzetí, že budeme vždy následovat cestu dle jeho příkladu ve všech ohledech a že se o nás bude v budoucnu hovořit jako o dobrých, oddaných žácích.
Nechť se v nás rozvine velká oddanost a vděčnost ke Třem klenotům, Padmasabhavovi a ke všem kořenovým mistrům a mistrům linie.
Ať do tohoto Nového roku vkročíme s obnovenou a ještě silnější oddaností a inspirací být vším, v co náš učitel věřil, že můžeme být, když nám uděloval zmocnění a svěřil nám nekonečný proud neposkvrněného a drahocenného učení.
Ať si s plnou pokorou uvědomíme základ, na kterém stojíme a ať s odvahou a jistotou neohroženě a radostně kráčíme na cestě k osvobození v tomto novém roce.
Jak již asi víte, tento rok nebudou v Tibetu, Indii a na mnoha dalších místech probíhat oslavy Losaru, tibetského nového roku. Je to z důvodu odchodu Kyabje Rinpočheho, z důvodu ztráty mnoha životů Tibeťanů a z důvodu špatného zdravotního stavu Kyabje Penor Rinpočheho, Kyabje Trulšig Rinpočheho a mnoha dalších starších učitelů. Namísto toho budou lidé trávit Nový rok kontemplacemi. Nechť modlitby a přání všech přinesou pevné zdraví a dlouhý život všem našim učitelům a nechť na tento svět dopadne déšť požehnání míru a štěstí.
Džetsunla i já vám přejeme jen to nejlepší a vězte, že naše láska a modlitby jsou vždy s vámi. Také bychom vám rádi tlumočili pozdravy od Sangjum Kušog a od celé sanghy Mindrollingu a Samten Tse.
KR